Ve dnech 26.-28. října se konalo setkání všech účastníků Ekokoka. Tedy všech, co se někdy tohoto tábora účastnili. Už od té doby, co jsem si přečetla pozvánku jsem se hrozně těšila. Na vedoucí, atmosféru, přírodu. A taky jsem doufala, že bude hezké počasí. Což vedoucí trochu nenaplánovali:-D Už v době našeho příjezdu pršosněžilo a po celý víkend to nebylo o moc lepší.
Vážení a milí čtenáři Mlýnku, ráda bych se trochu rozhovořila o tématu, ježto sem tam zaměstnává mou mysl a který často ožívá právě na brontosauřích akcích.
Doufám, ze vás nadpis příliš nevyděsil a ze alespoň někteří z vás ocení snahu a odvahu otevřít toto nesnadné téma národa českého.
Pršelo. Noční krajina byla zahalena v mlze. Byla zima a foukal studený vítr. Po rozbité cestě, kterou v té tmě skoro nebylo vidět, kráčely tři postavy.
Tak tuhle písničku se mi nijak nedaří poslední tři týdny vyhnat z hlavy (a hned je tu první spojení s brontosaury, kteří ji docela často pějí – pějeme), což asi není v dané situaci úplně nepochopitelné.
"Jéminkote!" spráskla ruce starostlivě vyhlížející paní v hned prvním domě při pohledu na deset oválených výrostků, spoře oděných do roztrhaných prostěradel.
Všechno to začalo tím, když jsem slyšela jak Olí s Viktorem mluví o tom, že na prodloužený víkend, kdy je státní svátek, pojedou pomáhat Ifce a Liborovi z Remízku na CVVZ Hradce Králové.
(Je těžké psát netradičním pohledem o tradičním Silvestru na Rusalce. Ten loňský byl ale(zejména) díky Marušce vyplněn mnohými odkazy na našeho nejslavnějšího Čecha, proto jsem ji požádal o její čerstvý, celorakouský, jemně nakrájený, c.k. pohled - pozn. Arag.)
Jak známo, každá obec hodná toho jména má svého obecního blba. V Budějovicích mého dětství to byla Marmeláda, zavalitá dívka, která v pletené čepici a teplákové soupravě vybírala popelnice, hlasitě si k tomu prozpěvujíc.
Ne každý člověk, jak jsem již dávno zjistila, má v oblibě tzv. bojovky a to především ty noční. Já a to musím přiznat, se vždy obávám příliš logických šifer v těchto hrách, jelikož to není moje parketa. Avšak na noční bojovku, kterou jsem zažila na letošním setkání v Orlických horách, asi nikdy nezapomenu. Nedalo mi to a tak jsem se rozhodla napsat článek a k němu připojit průvodní ilustraci (to sem celá já:)) o tom co se událo a jak prožila tuto hru moje skupina, ve které jsem byla já, Olí, Velkej Fo a Martin Zeman.
Konec srpna jsem už téměř tradičně trávil v okolí chaty Rusalky pod Červenohorským sedlem. Nebylo možné si tam nevšimnout vcelku nového fenomenu, který se v této oblasti nemile objevil. Vždycky mě na Rusalce štvalo, jak klid lesa a zurčení potoka ruší kamiony funící po silnici do Červenohorského sedla, případně jejich odfukující pneumatické brzdy cestou dolů. Jenže letos jsem zjistil, že kamiony byly ještě zlatý. Nepoměrně větší kravál totiž na silnici dělají motorky.
Po 12 letech jsem nevěděla co s prvními dvěma týdny klasických prázdnin. Chtěla jsem vyzkoušet něco nového ale klidně něco podobného dosavadnímu programu
skautského tábora. Můj zrak padl na akce Brontosaura a konkrétně se mi termínově a i programově zalíbila akce Ekokoko.
