Základní článek
Hnutí Brontosaurus
 

Web site powered by phpRS

Hlavní stránka Rubriky Registrace Ankety Nejčtenĕjší články Hledej

* Ekokoko aneb skoro to samé a přece jiné

Vydáno dne 21. 10. 2010 (1090 přečtení)

Po 12 letech jsem nevěděla co s prvními dvěma týdny klasických prázdnin. Chtěla jsem vyzkoušet něco nového ale klidně něco podobného dosavadnímu programu skautského tábora. Můj zrak padl na akce Brontosaura a konkrétně se mi termínově a i programově zalíbila akce Ekokoko.

Jako zkušená a několika léty prověřená vůdkyně jsem si myslela že mě nemůže nic překvapit. Ale hned první den mě tak trochu zarazilo že jsme měli přespat pod širákem a druhý den mě zase trošku dostalo že jsme se vrátili na stejné místo ze kterého jsme vycházeli. Informace že se mezi námi skrývají instruktoři jsem vzala sice na vědomí, ale můj pozorovací talent zklamal.Docela jsem byla překvapená když jsem mezi účastníky zpozorovala dvě známé skautky, jednu sestřenici holky co znám, a jednu bývalou valmezáckou skautku, docela solidní partička ochotná vrhnout se do každičké blbosti. A že těch blbostí bylo. Zvládli jsme je během připraveného programu a někdy i mimo něj.

První den kdy se oficiálně začlo pracovat byla neděle už ten den jsme došli na to že pokud si člověk zpívá jde mu práce mnohem rychleji od ruky. Po další dny jsme pokaždé trýznili uši hudebně dokonale slyšících svými zpěvy pracovními. Také se ujaly hlášky z lotranda a zubejdy a všemožných jiných filmů a kazet.Dokonalá vypravěčka Nika nás nejednou potěšila svými vyprávěními. Během tábora byl prostor jak pro nové vzdělávání, tak pro hrdinské činy i pro neuvěřitelné sportovní zážitky.Nové vzdělávání bylo ve formě přednášek, strašně ráda bych řekla že jsem je vždycky plně poslouchala ale lhát se nemá a nejspíš to bude tím že můj mozek najel na prázdninový režim. Hrdinskými činy myslím samozřejmě zachraňování našeho hvězdáře Adama kterého uvěznila zlá čarodějnice barbína.Trochu mě mrzí že už nejsem malá protože pak bych si v této hře užila i ten prvek strachu takhle mi nezbylo než si užívat krásný letní podvečer v lese.

A neopakovatelný sportovní zážitek byla petrachtace. Že nevíte milí čtenáři co toto roztomilé cizí slovo znamená, pak vězte že pokud do této akce půjdete naplno nebude to nic příjemného.Jednoho krásného rána v polovině týdne nám bylo řečeno že dnes se makat nejde.Místo složitého vysvětlování jsme si měli dle drsnosti rukou vybrat někoho k sobě do dvojice. Díky drsnosti svým rukou jsme se ve dvojici sešly s Nikou, sestrou nejlepší kamarádky z člku a vlku před 3 roky. Rozhodly jmse se že varianta s pěnězi je pro děcka a tak jsme si takovou věc s sebou vůbec nebraly. Naplánovaly jsme docela dlouhou trasu a vyrazily sbírat body. Během petrachtace jsme hrály i hru na okraj a to děděček měnil až vyměnil. nakonec jsem z našeho vítězství necítila tak rozradostňující pocit protože mě docela dost bolely nohy a udělaly se mi otlaky. Jsem moc ráda že jsem měla možnost poznat i jinou sortu lidí podobnou té skautské a dozvědět se něco nového.

Dáša


Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 569 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
© 2005 Campanula Barbata