Mnoho kraválu pro nic

A není to málo motorek. V podstatě každou chvíli nějaká jede. Nejprve jsem se podivoval nad tím, jak rychle stoupla životní úroveň v naší zemi a kolik lidí si je najednou schopno pořídit poměrně drahou a prakticky zbytečnou silniční motorku. Aź při cestě na louky do Filiplovic jsem zjistil, jak se situace s naší životní úrovní opravdu má. Postupně jsme si totiž všimli, že po silnici jezdí jen několik motorek, avšak o to častěji. A když jsme došli k restauraci a penzionu Úsvit (dnes na základě vymyšlené historie nazývané Stará pošta) zjistili jsme, že se zde ubytovalo asi 15 poláků s rychlýma silničníma motorkama, kteří tráví svou dovolenou tak, že jezdí po silnici z Filipovic do sedla a zpět.

Nevěřil jsme vlastním očím, když jsem to viděl. Jsem asi už opravdu tak nenormální, že je pro mě prakticky neomžné vůbec pochopit, jak někdo může trávit dovolenou tak, že týden jezdí pětikilometrovou trasu tam a zpět. Sem tam se na trase objevila i policie na obhlídce. A to ani nemluvím o tom, že se silnice nachází v CHKO Jeseníky, tedy v zóně, která byla vyhlášena, aby zde bylo narušování přirozeného životního prostředí člověkem minimální.

Vzpomněl jsem si, že když jsem dělal řidičák, že někde hned v prvních paragrafech vyhlášky (dnes zákona) bylo uvedeno, že motorové vozidlo se nesmí používat k bezúčelnému ježdění. Nevím, jestli je to tam i dnes, ale nakonec jsem si stejně uvědomil, že upozorňovat na to policii nemá význam. Zkuste dnes někomu dokázat, že jezdí bezúčelně...

A tak jsme každý den poslouchali šílené kvílení vytočených motorů silničních motorek a pozorovali nadšené typy v kombinézách, jak zastavují v zatáčkách a natáčejí si a fotí svoje kamarády v akci. O víkendu se počet motorek ještě asi zdesetinásobil, takže v neděli odpoledne jsem už na Rusalce držel v ruce litrovku slunečnicového oleje a vážně uvažoval v jaké části serpentiny ho vylít, aby se motorkáři zbytečně nechytali do svodidel, ale pěkně zaparkovali až v korunách stromů v údolí Červenohorského potoka. Nakonec mě Olí opatrně přesvědčila, ať to nedělám, protože by neměla na čem smažit houby k večeři (a těch jsme měli opravdu hodně).

Avšak pořádný šok (pardon - akutní stresovou reakci) jsem prožil až v Praze, když jsem si na hluk motorek stěžoval kamarádovi Petrovi, který dělá už přes 15 let profesionálně jejich servis. Ten mi vysvětlil, že už od roku 1980 platí hygienciká směrnice pro akustické emise motocyklů a tak každý nový motocykl po nastartování jen tiše vrní. Jenže tichá motorky prý není dost chlapská a tak provní, co správný "chlapák" po koupi nové motorky udělá je, že si původní ověřovaný a proměřený tlumič výfuku (to je ten velký válec na konci výfuku co je většinou vedle sedla) vymění za okrasnou dutou trubku, která zvenku vypadá k nerozeznání od původního tlumiče, ale ten krásný burácivý řev naddrženého nadupaného motoru vůbec netlumí.

Když jsem se tedy dozvěděl, že ten hlavu trhající hluk motorek je záměr, protože jedině tak je motorka to pravé vozidlo hodné pořádného chlapa, tak jsem měl chuť vrátit se na silnici pod Červenohorským sedlem a začít "chlapákům" v plné rychlosti podávat kameny. Nejlépe ve výši hlavy.

Petr mi také vysvětlil, že jestli je na silnici nový asfalt, má nějaké ty serpentiny a je dlouhý tak do deseti kilometrů (vše splněno), tak je to ideální místo, které klukům slouží jako okruh. 85% motorkářů má prý motorku jen pro zábavu a tak si jezdí "okruh" a závodí, kdo se ho lépe naučí nazpamět a projede ho nejrychleji. A motory musí samozřejmě burácet.

Evropská unie toto už léta vnímá jako problém a tak stanovila povinost výrobců výfuků mít na veškeré tlumiče výfuku prodávané v EU homologaci (schválení způsobilosti k prodeji). Součástí homologačního procesu je samozřejmě především měření akustických emisí. A tak se výrobci dostali mezi dvě mlýnský kola. Na jedné straně od nich předpisy EU vyžadují, aby prodávané tlumiče utlumily rychlost a vibrace výfukových plynů na přijatelně tichou úroveň a na druhé straně stojí zákazníci, kteří chtějí tlumiče výfuku s co "nejchlapáčtějším" kraválem. A tak kluci techničtí dali hlavy dohromady a poměrně rychle našli řešení. Součástí dnes snad každého prodávaného výfuku je tak zvaná "homologační vložka". V jednoduchosti jde o krátkou trubku, která je součástí tlumiče výfuku a má za úkol otočit směr výfukových plynů a usměrnit je do části tlumiče, která plyny zpomalí a "uklidní". Fígl je však v tom, že tato trubka je v tlumiči výfuku připevněna jen jedním šroubkem. Vyšroubování šroubku a vyjmutí této homologační vložky je otázka asi na půl minuty i s hledáním správného klíče ke šroubku. Tím ovšem zajistíte, že výfukové plyny, které vstupují do tlumiče výfuku z motoru, bez jakékoliv překážky a tlumení vystupují z tlumiče rovnou ven. Proto tedy ten kravál. Takový tlumič výfuku tak v podstatě jen zabraňuje, aby vám nešly horké splodiny rovnou na nohy. Jiný význam nemá (krom estetického - většinou je nějak pěkně pokovený).

Jediný, kdo prý tento problém v současnosti řeší jsou Němci a Rakušáci, kde policie jezdí s cejchovaným mikrofonem a přeměřuje motorkářům hluk motorek. Kdo překračuje stanovený limit, tak dostane pokutu. A německé pokuty jsou svou výší známé po celém světě. Je prý běžné, že si motorkáři při cestě přes německo před hranicema přišroubovávají homologační vložky zpět.

U nás je situace však docela tradičně žalostná. To, že policie nemá měřící přístroje bych ještě pochopil. Ale že ani na stanicích technické kontroly tyto přístroje k dispozici nejsou to už chápu o dost hůře. Vlastně mě to docela nakoplo a dokud jsem byl v ráži, tak jsem se rozhodl, že to budu právě já, kdo s tím začne něco dělat. Kdo také jiný... Začal jsem tedy skenovat organizace, které by se mohli za mě postavit. Zatím nejvíce nadějí vkládám do České akustické společnosti, která má vlastní sekci pro hluk. Uvidíme, kam to v boji proti mocným chlapákům dotáhnu.

Mimochodem, už jsem zmínil, že mám také motorku?

Viktor