Únorová romance - 1/2013

Žene se krajinou oř z oceli,

vlasy mi čechrá chladnými pocely

ten vítr z luk a strání

a možná taky z hor,

nad chaloupkami slunce se již sklání

a temnosladce voní bor.

A pohleď: „Kůň!, tam srnka,

tu zas jiný tvor,

a z oblak jasným hlasem pěje ptactva sbor...“

„Vážení cestující, rychlík č. 638 Jan Žižka,

který měl dosud 30 minut zpoždění...

nepřijede vůbec.

Náhradní autobusovou dopravu...

jsme nezajistili....“

Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol

a vlaky rychlé souprav jiných bloudily blankytnými pásky...