Měl a mám psát report o simulaci pastvy na kokořínských lukách? 2/2011

Letošní jaro přišlo znenadání, snad již v polovině ledna. Ano čtenář jistě namítne, že se jednalo o obvyklou oblevu, pro toto období tak příznačnou, ale já cítil jaro ! Sníh začal pomalu odtávat, řeky zurčely a po mokrých cestách koloběžka zas radostně poskakovala. Sluníčko den za dnem nabíralo síly, snad jen potvrzovalo, že vláda tmy nenávratně končí.

Když zapomeneme na krátký návrat bílé radosti, můžeme s klidem tvrdit, že jaro nás letošní rok opravdu dlouhou dobu těšilo a nějaké dny ještě těšit bude. 11.3.2011 jsem vystoupil na útulném vlakovém nádražíčku a maje mnoho času k plánovanému setkání všech účastníků, šel obdivovat krásné okolí řeky Pšovky. Malý rybníček v těsné blízkosti autobusového nádraží je domovem party chlupatých vitariánů. Ne, nejedná se o zarostlé lidi bez pevného příbytku s lahví piva v žaludku (to se vaří), ale naše bratry s dlouhými zuby, mrkev ta jim se tak líbí…Tak rád pozoruji Nutrie jak mrkev jedí, jsou pro mě nekonečnou inspirací. Oficiální setkání proběhlo na již zmiňovaném vlakovém nádraží. Mnoho známých hlasů a tváří, ale i noví dosud nepoznaní. Jako by jsme se neviděli jen den, či hodinu, napadá mě při setkání s tak vzácnými kamarády.

A byla tma. Jen slabá zářivka v kabině motoráčku žlutě poblikávala a my se těšili…na Ivču s polévkou, na 13, na večerní procházku Kokořínskem. Očekávání se naplnilo, výborná večeře byla chutnou předehrou k poznávání nových bytostí. Tyto sociálně paměťové hry mám nejraději. Vůbec si totiž nepamatuji jména (zřejmě tuto funkci nepodporuji) a tak se vždy znovu učím, ale nic se nenaučím..:-) Snad bych neměl opomenout Tomášův večerní koncert na kytaru a meditativní zážitek při poslechu alikvotních tónů Martinovi koncovky.

Tak pěkně se nám spalo. Nový den rozetnul tmu svými paprsky a orchestr z ptačích per začal hrát svůj koncert jiných sfér. Z vyhřátého klobouku se... Ale když voní snídaně a den tak láká, těžko nevstát a nehulákat.

Plné batohy a břicha, v dáli někdo kýchá, že by zase alergik, ne, ne….ne to jen z práce vzlyk.

Najít louku úkol těžký. Cesta poli, strání, lesy volám: „louko kde jsi “?

Ochutnávali šípkový kompot přímo z keřů a za odborné asistence Pavla Mojžíše poznávali okolní flóru.

Prošli louku bosou nohou, na Slunci se hřáli, Slunce objevovali nad oblohou.

Terénní automobil a skupinka brontosaurů. Takový pohled se dostal tomu, kdo z povzdálí nás pozoroval. Stádo trpělivě naslouchá, jak že louku spásat má. Trocha překvapení, když Láďa odborně vykládá, jak hrábě, rýč a krumpáč louku spásat má. Tak jdu do toho bosou nohou, hrabat a fotit, to úkol dnes můj převeliký. Jak vypadá simulace pastvy? Sem, tam kopni, tady zarej, opodál tu trávu shrabej…

Cesta zpět, Slunce už se ztrácí, okolo nás listí šeď a černí ptáci.

Procházeli skalními soutěskami sestupovali po příkrých svazích, ze studánky vodu pili, jak těžké je se vrátit na Zem. Medvěd opět potvrdil, že v kuchyni je doma, závěr dne tak pěkně chutnal… Tvořivou přednášku jak postavit úsporný dům, si připravil Milan z kraje koloběžek. Účastníkům se pomalu zavíraly oči, ale parta silných a prací ošlehaných táborníků do noci sledovala nekonečný film krbových kamen.

Loučení bývá těžké, ale když víš, že zítra, možná za hodinu, uvidíš je zas, Pak běž dál šířit tu novinu, že přátelství jde mimo čas.