Kterak jsme strávili Silvestra na Rusalce 1/2011

Tak prý mám napsat něco o Silvestru na Rusalce, kterého jsem se zúčastnila. Hlavní vedoucí (a nazývejme ho pro zjednodušení náčelníkem T.) si přál článek s "čerstvým cimrmanologickým pohledem". No, nevím, jestli vás, čtenáře, nezklamu.

Tuším, ze většina z vás již Rusalku zná jako své boty a tak se vám zrovna nechce do čtení příspěvku napsaného někým, kdo byl na Rusalce poprvé a než se tam stačil trochu zabydlet a rozkoukat (téměř veškerý čas strávený v základním tábore byla totiž tma...), už se zase jelo domů.

Je, myslím, jeden z typických znaků brontosauřích akcí, že vše je tak intenzivní a neuvěřitelné, že se z toho vzpamatováváte ještě dlouho potom, co se vrátíte do svých domovů. Ve mně doznívá Rusalka ještě dnes, více jak týden poté. Zvláště silně to na mě doléhá, když se mě kolegové a kamarádi ptají, jak dlouho a bujaře jsme na Silvestra slavili a jakýže to mok byl servírován. Po pravdě odpovím, že jsme pili Bářin skvělý Yogi čaj (co si kdo pod tím představí je jeho věc) a že jsme o půlnoci už slastně spali, což jsme obhájili tím, že jsme oslavili o hodinu dříve ukrajinského Silvestra, který je z našeho pohledu v příhodnější dobu a že slavit příchod nového roku podle času v časovém pásmu, ve kterém se zrovna náhodou nacházíme, je jen hloupá konvence. Toť zcela jistě gesto, za které by se žádný cimrmanolog nemusel stydět.

Co by vás pak dále mohlo zajímat? Že je potok u Rusalky studený, to jistě víte, stejně jako to, že není výjimkou potkat se tam tváří v tvář s plchem, Pavoukem (co umí hrát na kytaru) či Medvědem (na sněžnicích). Vskutku pohádková idyla.

A konečně víte jistě i to, že se na Nový rok jako na potvoru zatáhne, z mraků padají ledové vločky a vy se zrovna sápete na Praděd, protože:

1. je to na Nový rok přece tradice

2. je to počátek uskutečňování novoročních předsevzetí, kteréžto na sebe tento rok vzaly podobu modrého života Rychlých šípů (tak například modré okénko "slušná mluva" bylo jedním z nejzásadnějších úkolů celého pobytu. Postupem času všichni svůj slovník upravili tak, že místo neslušných výrazů bylo v nejvypjatějších situacích slyšeti výroky typu "himbajs", "ty plantážníku" a "u jóviše" – J. Foglar by s námi byl jistě spokojen)

3. jste skálopevně přesvědčeni o tom, že inverzní počasí způsobí nevídaný zážitek na vrcholku, o nějž budou všichni tam dole ochuzeni. Pročež se vyškrábete nahoru a někde nad sebou v husté mlze (že by se dala krájet) tušíte přítomnost vysílače.

Nicméně právě absence úžasného kruhového výhledu z Pradědu, náčelníkem T. tolik slibovaného, v nás budí touhu sem příští Silvestr opět zavítat. To vsak už bude jiná, přátelé, neboť poctivé vybarvování modrých okének nám zajistí sílu těla (čili výlety na běžkách se nebudou počítat na km, ale na desítky km) i ducha (již si nebudeme předčítat před spaním z Erbenovy sbírky pohádek, ale pustíme se do náročnějších kusů z cizího pera). Po každodenním otužování nebude problém vykoupat se ve studeném potoce (což již tentokrát někteří zdatnější jedinci praktikovali) a ušetříme také na dřevě, kterého jsme letos spálili dost, byť hlavně kvůli vaření. No, už aby to bylo!

A abych dostála svému slibu ohledně "cimrmanologického" pohledu na věc, neodpustím si malý vhled do dějin Rusalky:

Málokdo ví, ze nejslavnější opera Antonína Dvořáka "Rusalka" vznikla na popud Járy Cimrmana, který autora hudby na Jesenickou chatu upozornil. "Tondo", pravil Cimrman, "chceš-li dát Čechům ryze národní operu, která bude vyprávěti o drsných podmínkách života v horách, v nichž se mnoho vlastenců v dnešní době ukrývá, mám pro tebe skvělý námět na libreto.“ Dvořák s napětím poslouchal. "Hluboko v kopcích Jesenických, kam nevede ani pěšinka a kde bys celý den na živou duši nenarazil, stojí na malém paloučku chata Rusalka. Chceš-li, napíšeme příběh o člověku, kterýžto se na Rusalce ukrývati musel před Rakousko-uherskou c.k. státní policií. Rád ti k tomu zhotovím libreto." Dvořák byl okamžitě srozuměn.

Nakonec však vše dopadlo trochu jinak. Když Dvořák viděl, ze Cimrman, který měl na přelomu století práce nad hlavu, není schopen do konce roku 1900 libreto dokončit, obrátil se kvapně na libretistu Jaroslava Kvapila, který slíbil, že libreto obratem zhotoví. Dvořák totiž, jako správný cimrmanolog, věděl, že opera musí být napsána právě v tomto zapamatovatelném roce 1900, čímž zajistí její oblibu mezi žáky ve školách při výuce hudební výchovy. (Cimrman Dvořákovo počínání nakonec sám rád musel pochválit.) Děj opery se tak sice dostal na jinou kolej, avšak zůstalo jméno chaty "Rusalka" a my na ni můžeme být právoplatně hrdi.

Děkuji vám všem za pozornost!

Marie Waldmannová