Zde je místo pro moji reklamu 2/2011

Podívejte, já jsem osm let studovala ekotoxikologii a teď je ze mě poloviční zedník. Maminka s tatínkem to ani nemají sílu (nebo odvahu) komentovat. Jenže to není takovej výstřední úlet slečny, co ještě holt neví nic o životě. Je to krásná, tvořivá, klidná a vzácná práce. Neskonale smysluplnější než ta naše science. Pokud to ještě nevíte, nestavim zdi z Itongu, ani neobkládam polišem, ale mám dost úzké zaměření v zednickém cechu a to na hliněné omítky. Takže vzácná práce v tom smyslu, že to moc lidí neumí a začíná mi docházet, že jsem v tom opravdovým odborníkem a to mě ohromně uspokojuje. Předpokládam, že víte o čem mluvim, o tom pocitu, kdy víte, že to co děláte, děláte fakt dobře... aaach. Mně osobně se to nestává při mnoha činnostech, proto si toho hodně považuju. Mimo jiné třeba vzdělávám a vychovávám děti a to se nedá o přesvědčení, že jsem v tom dobrá, vůbec mluvit, děti mou snahu je formovat vesele ignorují, mám pocit, že je spíš odformovávám, což jsem nakonec vyřešila tak, že jsem si to stanovila za cíl.

Ale zpátky k zemi, přesněji hlíně. To co vám hodlám natlačit do hlav je, že pokud máte nebo budete mít v úmyslu cokoli nahodit, tak jedině hlínou! A teď vám řeknu proč: Nakopete si to na zahradě, žádný nákupy, jen výkopy. Jílovou hlínu, kterou je na to třeba, najdete prakticky všude. Co oko zahrádkářovo rozpláče, oko zedníkovo potěší.

Namícháte co potřebujete - hrubou víc s jílem (líp pracuje s vodou), finální víc s pískem (nepraská), venkovní s hnojem (víc vydrží) nebo s vápnem (neoprší ani při tom nejhustším přívaláku), vylehčenou se slámou, dekorativní s travinama, kamínkama, čímkoliv, na omyvatelný plochy s olejem a voskem, nebo marocký štuk. Naházíte to klidně rukama, nemusíte se bát, že vám je to sežere. Vytvarujete cokoli si vymyslíte - lampu, poličku, pec, umyvadlo, kdo touží po pravých úhlech, má je mít, kdo po oblinách a křivkách, prosím. Když se vám něco nepovede, prostě to předěláte. Pokud toužíte po barvách, vyrábí Michal Navrátil v Hradčanech snad dvě stě různých barevných přírodních omítek pomocí barevných jílů, květin, mletých šutrů a podobně a taky barvy na hliněné omítky.

Nemusíte se bát, že vám z toho poleze do vzduchu zlá a zákeřná chemie, že to bude smrdět, ani ta hnojová není po vyschnutí cítit. Hlína pracuje s vlhkostí, nabírá jí a pomalu pouští, prý se v hliněných koupelnách nemlží zrcadla, každopádně to míň plesniví, taky se v místnostech s hlínou lépe dýchá. Teda musíte tam mít trochu vrstvu, fajnová na nabírání vody nestačí.

Drží to na čemkoliv - na batinách, kamenech, sádroši, hobře, slámě, cihlách, OSBčkách... jenom na dřevo bych to rozhodně nedávala. Navíc se u tý práce realizujete, i když jste jinak celkem lempli a můžete plácat celá rodina.

Je to radost. Pusťte se do toho! Vy, ano právě vy máte tu neuvěřitelnou výhodu, že znáte osobně odborníka a můžete se ho na cokoliv zeptat a on vám rád pomůže. Taková já jsem.

Bára Martina