Když člověk něco chce, musí pro to něco udělat. Když člověk chce postavit dvě tee-pee pro dvacet lidí z osmi zemí, potřebuje k tomu asi osmnáct dřevěných tyčí. Nenajde-li člověk v bezprostředním okolí osmnáct suchých, rovných a přiměřeně tenkých kmenů (což je velmi nepravděpodobné), musí člověk porazit osmnáct rovných, dlouhých a přiměřeně tenkých stromů.
Věc, o které začínám právě psát se udála v jednu nepříliš pěknou neděli na začátku října. Slabé dešťové přeháňky se střídaly tak rychle, že drobně mžilo prakticky neustále. Přesto jsme se s Hankou rozhodli vyrazit na vycházku. Krátce po obědě jsme vyšli z Litomyšle s dobrou vůlí dojít do večera do České Třebové. Tento jistě ušlechtilej záměr se nám nepodařilo uskutečnit, protože osud nám do cesty postavil Bohouše.
V postarším mém slovníku cizích slov nalézá se mezi slovy sunna (ústní poddání koránu) a superior (představený v klášteře) řada slov začínajících předponou super-.
Kdo jste byl někdy na Habině a šli jste od Františka směrem k lomu, tak jste jistě prošli kolem jednoho stromu, který vyčnívá. Ani tak ne svým vzhledem, ale stojí tam v prostoru prostě sám...
Dostala se mi přednedávnem do rukou kniha Letem českým světem. Mnozí z vás zřejmě ví, oč se jedná, někteří možná viděli alespoň výběr fotografií z této publikace, který koluje po různých místech naší země. Pro ty dosud neinformované: Na samém konci devatenáctého století (přesněji v letech 1896-1898) se nakladatel J. R. Vilímek rozhodl vydat sérii snímků pozoruhodných lokalit Čech, Moravy, Slezska a ojediněle i Slovenska. Celý cyklus nakonec dosáhl počtu pěti set fotografií, publikovaných postupně panem Vilímkem ve formě sešitů.
Brácha ověsil stromek. Jako minulý rok zdála se nám zdobnost poněkud chudá, ale tentokrát jsme mnoho nereptali, protože máme stromek živý, v květináči, tu uvnitř jen na návštěvě. Skromnost na větvích mu jen prospěje. Navíc, komu se poštěstí kochat se stromkem z rukou študovanýho propagačního výtvarníka. (Není snad vánoční stromek propagace Vánoc?)
Mnoho z vás jistě ví o problému eroze půdy. Vlivem odlesňování, regulací řek a potoků, špatným hospodařením na polích, s pomocí turistů a sjezdařů dochází k erozi půdy a její degradaci.
Pátek. Neznámé nádražíčko ve Velké Kraši, známé i neznámé obličeje - radostné zdravení a pak cesta noční vesnicí až někam do hluboké tmy, ze které se jako v pohádce vynořuje světýlko a spolu s ním chaloupka. Za denního světla to ovšem není chaloupka, ale obrovský areál pro letní dětské tábory.
Vcházíme dovnitř, kachlíková kuchyňka, kamna přes půl místnosti a kolem nich postávají známí i neznámí lidičkové - a zase velké vítání, seznamování, smích, spojené dlaně v kruhu poděkování a hrnec opravdu husté, výživné zeleninové polévky.
