Kdo jste byl někdy na Habině a šli jste od Františka směrem k lomu, tak jste jistě prošli kolem jednoho stromu, který vyčnívá. Ani tak ne svým vzhledem, ale stojí tam v prostoru prostě sám...
Opuštěný strom na Habině – kolem toho stromu jsme šli mnohokrát, ale až tentokrát nás napadlo ho obejmout. Šli jsme k němu a objali ho a bylo to nádherné. Zvláštní bylo, že mě to nabíjelo – strašně moc. Nevím, co z toho měl on.
Jak to, že to fungovalo? Možná proto, že to bylo naprosto spontánní, nevykalkulované. Ten nápad přišel v tu chvíli.
Bože, to bylo přírodní umění, které mi dělalo dobře, a i jemu snad. Nebylo to zatížené ničím jiným. Ani přehnanou touhou spasit jej.
Děkuji.
Strom na Habině
