Navštívil jsem po delší době naše webové stránky, tedy tyto, a byl jsem v jistém smyslu unešen. Pavel, který stránky stvořil a obhospodařuje, je postupem času naplnil množstvím článků uveřejněných v průběhu let v Mlýnku, takže kdo chce, může nyní na stránkách strávit nejednu čtenářsky vydatnou hodinu. Může se zde v popisných příspěvcích dočíst o ledaskterých setkání Campanuly, táborech, víkendovkách a v těch dalších úvahových i jiných může se nadechnout "myšlenkového ovzduší" Campanuláckých.
Což není mimochodem tentokrát ani tak klišé, jak se mi zdá, jako spíše skutečný popis stavu: soudě podle těch příspěvků, Campanula skutečně stále ještě představuje myšlenkově úrodné a pozoruhodné území. Celkem vzato dělá to na mě dojem, že ty stránky úhrnem představují a zachycují Campanulu velmi přesně, výmluvně, poutavě a rozsáhle. Tak alespoň jeví se to mně, který u toho byl – až jsem byl pohnut, že za ty roky se přeci jen něco „cosi“ dokázalo a hlavně vůbec dělo, což je asi nejdůležitější, a že by z toho člověk mohl mít celkem dobrý pocit. A že pokud se mají lákat noví lidé na nové akce, tak nikdy nebylo k dispozici nic tak ryzího a potenciálně přitahujícího. Já samozřejmě nevím, jak můžou naše stránky působit na náhodného návštěvníka. Avšak až bude někdo z Campanuláckých třeba v létě organizovat tábor a na propagačním plakátku uvede odkaz na tyto stránky a potenciální zájemce se skutečně na ně podívá, pak se mi zdá, že nic víc a nic lepšího pro jeho upoutání udělat nejde. Ty stránky jsou o dost vydatnější a pravdivější než kdy zřejmě může být izolovaná propagace jednoho tábora. Koho přitáhnout mají, toho přitáhnou. Myslím, že už se nestane, aby někdo, kdo „hledá“ Campanulu, ji pro nedostatek informací minul. A naopak, aby někdo kdo hledá něco jiného, pro mylný dojem, který si o nás udělal, přijel na akci Campanuly a pak toho litoval. Campanula je, jaká je, v žádném případě ideální, ale obsah má a to je nejdůležitější. A teď tedy našla cestu, jak jej předat. Hle!
Jenže ten "konec" příběhu asi není tak dobrý, jak by se mohlo zdát. Časy nám nejspíš už nelícují. Ty stránky právě proto, že přinášejí starší příspěvky z Mlýnky, vyvolávají dojem, který už asi pozbyl platnosti. Z těch příspěvků na vás dýchne něco silného, ale je to minulost, na kterou nic nenavazuje. Ty stránky přišly pozdě. Potřebovali jsme je v době, kdy jsme ještě dělali tábory a nedostávalo se nám na ně účastníků. Potřebovali jsme je, když lidé, kteří ty tábory dělali, ve svou „misi“ věřili. Teď už jsou asi jiní a jinde. Škoda. Škoda, že ti, kteří to uměli a tolikrát o tom mluvili, se nikdy k vytvoření podobných stránek nerozhoupali. Až později Pavel bez pompy a rychle. Skládám hold a posílám pozdrav mezi větrné mlýny.
P.S. Vnímavému čtenáři jistě neuniká, že tímto příspěvkem poskytuji jedinečnou příležitost k bohatému využití prostředků komentářového systému.
No vidíte
