Ekovýchendovka

Nařídil jsem mu psát o Ekovýchendovce, z níž se právě navracím. Šlo o společnou akci Základního článku Hnutí Brontosaurus Campanula Barbata Jeseníky a Svobody zvířat. Příjemně mne překvapilo, že to zdaleka nebyl takový propadák, jak jsem se původně, vzhledem k velice úzkému zaměření programu, obával. Víkendovka byla totiž opravdu silně ekovýchovná – jednak se odehrávala v rámci Akce příroda a pracovali jsme na ní pro CHKO Kokořínsko, druhak pak hlavní námět víkendovky lze shrnout pod jeden z Důvodů, proč se stát vegetariánem (velké písmeno laskavého čtenáře správně upozornilo na skutečnost, že se jedná o název, přesněji tedy název jednoho z filmů, které jsme v rámci ekovýchovy prostřednictvím dataprojektoru a Cipíska promítali), a ten důvod v originále zní „You can’t call yourself an ecologist and eat meat.” Ona opravdu ta náročnost na energie a vodu ... ale nebudu opakovat známé argumenty.

Přes tyto dva (v mých očích původně) zjevné handicapy programu vymyšleného Barunkou se nakonec ukázalo, že právě tato úzká zaměřenost oslovila i lidi, kteří by se jinak na brontosauří víkendovce jen sotva objevili a bylo nás nakonec slušných čtrnáct.

První večer (krom originální seznamovací hry) promítání výše zmíněného filmu a následná, nepříliš moderovaná, ale o to zajímavější diskuse. Nekladli jsme si za cíl kohokoli manipulací k čemukoli donutit, jen odpovídali na dotazy a argumentovali. Mnohé zajímavé argumenty zaznívaly i z auditoria.

Perličkou pátečního večera pak byly různé zoufalé telefonáty – aniž bych jmenoval, uvádím jen příklady „Ahoj, jsem na Mělníku, všechno mi ujelo, mám jet do Liběchova, nebo do Štětí?“ (obojí více než 10 km od Šemanovic) „Jsem na autobusáku v Mělníce, nevím, kam mám jet dál, došla mi baterka v mobilu a nemám mapu!?“ – a následná zázračná zjevení i takto zoufale telefonujících.

V sobotu ráno se správcem CHKO odjezd pod Korecký vrch, kde jsme divokými višněmi ze školky dosazovali alej a stromky rovnou i zalévali. Popravdě mezi pracemi, které jsem na víkendovkách kdy konal, patří sázení k nejoblíbenějším – má konkrétní výsledek a člověk rád po letech prochází kolem sazeniček kdysi maličkých a pozoruje, jak se mají k světu.

Sluníčko se neukázalo, a tak nám byla nepěkná zima, zahřáli jsme se až po práci při výstupu na Korecký vrch (kdyby nebyla mlha, byl by určitě nádherný rozhled).

Večer jsme se rozehřívali čajem u kamen a pak jsme si troufli i na drsnější filmy – mj. i jeden popisující dost naturalisticky život (a smrt) nosnic, brojlerů, prasat a skotu v USA (nedělajíce si iluze, že u nás by to bylo lepší).

Jak to říci – při sledování podobných materiálů jsem sice otřesen, myslím ale, že je líp se na něco takového mít alespoň odvahu podívat, než před tím zavřít oči. Zejména, když jedna z věcí, které o sobě ostatním většinou neříkám, je, že nejsem úplný vegetarián. Kázat víno a pít vodu? Ani ne, spíš jen přiznaná vlastní slabost a na vlastním příkladě ukázané, že po přijedších lidech nechceme postoj „všechno, nebo nic“. Ono totiž každé (i jedno) vegetariánské jídlo (tím spíše veganské) ušetří utrpení zvířete ve velkochovu.

Neděle? Chvíli jsme se snažili donosit náhradu za námi spálené dřevo (zdařilo se) a pak Ti, kteří nikam nepospíchali, absolvovali v drsném terénu Šemanovického dolu orientační běh (Barunce se podařilo opatřit mapu, nad jejíž detailností jsem opravdu nevycházel z údivu).

Reakce? Vesměs pozitivní. Překvapivě nám za filmy nikdo nevynadal, ačkoli k tomu měl jistě nespočet příležitostí.

Vlak za chvíli dojede do mé domovské stanice, Cipísek se vzteká, že baterka je v háji, vhodná chvíle pro překvapivou pointu. Tak dobrá.

Proč jsi nepřijel/a? (překvapivá pointa pro ty, kdo nepřijeli)
Proč jsi přijel/a? (dtto., pro všechny ostatní)