Bylo, nebylo, za devatero lesy, sedmero horami a patero řekami odedávna stála malá vesnice. A v té vesničce, jak už to tak bývá, žili lidé a mezi nimi Chytrý Honza. Když byl Honza malý kluk, hrával si s ostatními dětmi, když pak však rostl a chytřel začal místo dětských her stavět zavlažovací kanály, přehrady, rybníky, cesty, stezky, mosty a zkrátka cokoli ho napadlo… Byl šťastný, lidově řečeno vyblbnul se a ještě byl lidem ve vesnici užitečný. Jeho velkým snem však nebylo budování kanálů a cest… Náš Honza totiž nebyl žádný troškař, milé děti, jeho největším snem bylo postavit si atomovou elektrárnu… Tato touha byla den ode dne silnější a tak se Honza jednoho dne rozhodl jít do světa a zkusit si svůj sen splnit. Maminka mu ještě stihla sbalit na cestu pár buchet a Honzík už šel do světa.
Honza putoval dlouho, postupně přebrodil oněch patero řek, přelezl sedmero hor a prodral se devatero hustými lesy, po cestě se zastavil také v několika vesnicích a městech, ale nikde nechtěli o jeho nápadu ani slyšet. Až jednou dorazil do Království českého… V tomto království, jak se ukázalo, všemožně podporují a uznávají všechny možné kutily, koumáky a nejrůznější vylepšovatele. A navíc prý pan král právě nechal vyhlásit, že dá půl království a ruku princezny tomu, kdo jeho zemi prokáže největší službu. „To je ono,“ pomyslel si náš Honza, „postavím jim tady tu svou krásnou atomovou elektrárnu, to se ale budou lidé v království mít… Není přece větší blaho než mít energie dosti pro celé království, ba co pro celé, i pro dvě, pět, či klidně deset takovýchto království… Lidé mě budou mít rádi; a ruka princezny a půl království za tu trochu námahy taky stojí.“
Honzík tedy neváhal, pronajal si kancelář v blízkosti královského hradu a začal psát svůj projekt „Atomovka pro lepší budoucnost“ s pracovním označením „A16YCO5.01“. Král se o Honzovu práci velmi zajímal a po Honzíkově ujištění, že „atomovka“ přinese užitek všem lidem v království, ho také všemi prostředky podporoval. Netrvalo dlouho, Honza svůj projekt dokončil a pak už královské bagry a buldozery najely do královské obory a vykácely 5hektarové prostranství pro budoucí pýchu Českého království… Když to král viděl, trochu ho to znepokojilo. „Ale co, pokrok si žádá své oběti,“ řekl si a dál ponechal Chytrému Honzovi volnou ruku. Po čtyřech měsících bagry dokončily vytrhávání všech kořenů, které v místě nové elektrárny zůstaly zavazet po stoletých stromech a vyhloubily uprostřed královské obory několikahektarovou jámu. Pak už se uprostřed obory začaly zvedat obrovské konstrukce chladících věží, které byly vidět z širokého okolí. „Taková pýcha království, pane králi, přece musí být trochu vidět,“ bránil se Honza při následující audienci u krále. Moudrý vladař na to opět mávl rukou. Čas plynul, elektrárna rostla a král už se začínal těšit, až se ten zázrak konečně slavnostně spustí… Dočkal se. Jednoho prosluněného nedělního odpoledne se český národ shromáždil u atomové elektrárny a pan král za asistence Chytrého Honzy slavnostně přestřihl rudou stuhu, čímž dal pokyn ke spuštění „Atomovky pro lepší budoucnost“. Lidé jásali, fanfáry hrály, zkrátka všude se slavilo až do rána.
O několik měsíců později, jen pár dní před svatbou Honzíka a princezny probudil ráno krále hrozný křik. Když vyhlédl z okna své královské ložnice, uviděl rozezlený dav svých poddaných mávající nějakými transparenty. Ještě chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval z toho šokujícího probuzení, a začal si číst nápisy na cedulích:
„Pryč s atomovkou!“
„Chceme čistý les!“
„Chceme svoje svíčky“
„Vraťte nám práci“
„Jeleni už utekli…“
„…máme utéct taky?“
… … …
Pan král pomalu začal chápat, že asi něco není v pořádku a že se to asi týká jeho nové nablýskané atomové elektrárny a ihned si nechal zavolat Chytrého Honzu. Honzík po chvíli přišel celý rozespalý ve své zlatem prošívané noční košili a mžoural očima na krále:
„Proč mě budíš, tatíčku?“
„Podívej se ven, co se to tam děje?“ pravil vyděšeně král. Honza se podíval z okna.
„Ale to jsou jen takové malé komplikace…“
„Jaké komplikace?“
„No, z vaší krásné královské obory nějak utekla všechna zvířata… Jo, a taky se prý zavřela továrna na výrobu svíček a taky doly se nějak zavírají… Ale jinak nic vážnějšího.“ Honzíkova slova krále uklidnila.
„A jak pokračují přípravy svatební hostiny, synku?“
„Ale dodře, tatíčku, projekt „Svatba“ už mám skoro dokončen…“
Náhle však rozzuřený dav rozrazil brány hradu a vtrhl dovnitř. Zmatenému králi nepomohl křik, že on s tím nemá nic společného a že prý je jen král… A ani našemu Honzíkovi nepomohly omluvy, že on chtěl pro lidi vlastně jen dobro… Lidé je hnali ven z hradu a pak dál a dál, skoro až k hranicím království a až tam je nechali vydechnout. Honza se pak smutně vrátil do své vesnice, kde stavěl cesty, mosty, přehrádky a kanály a byl lidem zase užitečný. A pan král požádal v jednom ze sousedních království o azyl…
A jakže to dopadlo v tom Českém království? No, princezna si vzala svého milého Hloupého Vaška a žili a vládli šťastně až do smrti.
O Chytrém Honzovi
