Základní článek
Hnutí Brontosaurus
 

Web site powered by phpRS

Hlavní stránka Rubriky Registrace Ankety Nejčtenĕjší články Hledej

Z Mlýnku

* O hloupé princezně

Vydáno dne 03. 03. 2003 (2060 přečtení)

Jak jistě všichni z vás vědí, milé děti, kdesi uprostřed malého kontinentu zvaného Evropa žije odnepaměti takový zvláštní, ba přímo divný národ Čechů… Od všech v okolí žijících národů se Čechové liší takovou drobnou (snad i zanedbatelnou) maličkostí. Čechové totiž nevolí do svého čela ty nejbohatší, ani ty nejmocnější, ba ani nejkrásnější, nejchytřejší, nejznámější, nejvlivnější, nejvzdělanější, nejpřijatelnější, nejváženější, nejstarší, nejzkušenější, nejschopnější, nejtalentovanější či nejmoudřejší… Možná se teď ptáte, milé děti, koho vlastně ti divní Čechové uznávají. Odpověď na tuto otázku je opravdu překvapivá: Čechové nejvíce uznávají a do svého čela odnepaměti volí ty nejhloupější. Příkladů existuje nespočet. Uveďme třeba hloupého Honzu, který poté, co skolil draka či jinou stvůru, dosedl na královský trůn a vládl dobře a spravedlivě až do své smrti, či Jeníka II. Hloupého a další… Já vám, milé děti, budu vypravovat pohádku o hloupé princezně.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami a za hustými lesy nacházelo se malé království Čechů. Žilo se tam šťastně, protože lidu vládl ten nejhloupější z nich – král Janek IV. Hloupý. Ten spolu se svou ženou královnou Káčou vychovával dceru Hloupenku. Hloupenka byla po svých rodičích tak blbá, že její bezmeznou hloupost obdivoval celý svět. A tak život plynul, lidé v království byli šťastní, protože všechny své neúspěchy dávali za vinu hloupému králi… Neustále na něj nadávali, vtipkovali o jeho hlouposti a byli šťastní, protože oni za nic vlastně nemohli.

Až jednoho dne přiletěl z veliké dálky do toho království dráček Chytráček… Drak to byl opravdu chytrý, měl celých sedm hlav a všichni dobře víme, milé děti, že čím více hlav tím více rozumu. Chytráček se usídlil ve vysokých skalách, ne příliš daleko od královského hradu a očekával příjezd ustrašeného královského posla, který bude zjišťovat, čím se dá dráček uplatit, aby se přestěhoval do sousedství ke králi Vladimírovi… Krále Janka to však „nějak“ nenapadlo. Tak dráček čekal den, dva… Třetí den už byl pořádně rozmrzelý. „Oni se mě snad vůbec nebojí,“ řekl si jen tak pro sebe, „ale já jim ještě ukážu!“

Právě v tu chvíli se však u Chytráčka přeci jen královský posel objevil. Ne, že by Janka osvítila spásná myšlenka. To prostě jen ustrašení prostí lidé ukecali posla, aby zjistil, co tu ten strašlivý drak pohledává…

„Co chceš?“ obořil se na posla drak.

„A co tu chceš ty?“ pravil nebojácně posel.

„Princeznu,“ odpověděl Chytráček. „Byl bych se spokojil s každodenní hromadou čerstvých perníkových srdcí, ale rozhněvalo mě, když si mě tady celé tři dny nikdo nevšímal. Teď chci princeznu! Jinak panu králi spálím království na popel!“

Posel se otočil a utrápeně odjížděl k hradu. Netrápila ho ani tak přítomnost draka, ani pomyšlení na hořící království, ba ani osud nebohé princezny… V tu chvíli ho nejvíce trápilo, jak vysvětlí panu králi, cože to je ten „drak“, a že si asi nechce s jeho dcerou jen popovídat…

Posel přijel na královský hrad a ihned se nechal ohlásit u krále. Janek si zrovna se svými rádci cvrnkal v parku kuličky a moc se mu nechtělo přerušit tak napínavou hru kvůli nějakému drakovi… Nakonec se však nechal přesvědčit a vyslechl posla. Celkem rychle pochopil, že drak je takové větší chytré zvířátko, které není dobré rozzlobit, a tak se rozhodl nechat odvést svou jedinou dceru Hloupenku k dráčkovi.

„Jen nevím, co spolu budou ti dva dělat?“ zeptal se Janek posla. Ten však nechtěl komplikovat králi rozhodování a pravil něco ve smyslu, že taky neví, a odešel.

Za několik málo minut už byla Hloupenka odvážena v kočáru ke skalám, kde ji tou dobou už očekával netrpělivý drak. Kočár zastavil u skal, kočí, kterému chyběla šlechtická hloupost, ihned seskočil a utíkal k domovu. Princezna na rozdíl od něj vesele vystoupila z kočáru a začala hledat to roztomilé zvířátko, které tady prý na ni čeká.

„Kdo jsi?“ vyhouknul na ni Chytráček zpoza jedné velké skály.

„Já jsem princezna a ty musíš být to malé roztomilé zvířátko, o kterém mluvil náš posel,“ odpověděla Hloupenka.

„Ty se mě nebojíš?“ tázal se překvapeně drak.

„Ne, už se těším, jak si s tebou budu hrát,“ pravila sebevědomě princezna. Drak dostal strach.

„Ani princezny se mě tady nebojí, fujtajbl,“ odplivl si síru a z jeho hlav vyšlehly plameny.

Princezna dráčkovu kousku jen zatleskala. Chytráček už na nic nečekal, zamával křídly a co nejrychleji opustil to divné království…

A od té doby žijí lidé v království Čechů zase šťastně a vyprávějí si tento příběh o hloupé princezně a drakovi…

A jak dopadl náš dráček Chytráček? Ten se usadil v království moudrého krále Vladimíra, kde se ho všichni moc báli, a tak mu každý den vozili hromady perníkových srdcí. A pokud neumřel na cukrovku, vozí mu je dosud…


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Tomáš Kuhr | Počet komentářů: 285 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
© 2005 Campanula Barbata