Žila v jednom papírnictví. Zvláštní na ní bylo to, že ačkoli byla pták, dokázala měnit své zbarvení podle barvy papíru, ve kterém měla své hnízdo. Poslední dobou už dlouho žila mezi balícím papírem, takže její zbarvení bylo bílé, nebo lehce nažloutlé až našedlé. O Vánocích se obvykle stěhovala do role červeného vánočního papíru, takže pak byla červená, někdy s malými zlatými hvězdičkami. Živila se převážně lepidlem a černou tuší.
Přes den pozorovala skrz výlohu lidi na ulicích a hádala, co jsou asi zač, kam jdou a odkud. To si obvykle sedla na školní penál s trochu kýčovitým obrázkem moře. Moře. To bylo to, co jediné jí nedalo klidně zůstávat ve své roli balícího papíru. Často si říkala, že by se k němu taky jednou ráda podívala. Ale sklem výlohy proletět nedokázala. Až jednou....
...šla kolem papírnictví skupina demonstrantů proti Mezinárodnímu měnovému fondu a... PRÁSK! vletěla do výlohy dlažební kostka. Ptíca se polekala a... frrrnk.najednou byla venku. Seděla na chodníku a bála se, aby ji někdo z demonstrantů nerozšlápl. Kousek od ní hořel odpadkový koš. O kousek dál automobil. Přimáčkla se ke zdi. Zavřela oči.
Když oči otevřela,už byl klid. Z okolních ulic se ozývaly neznámé zvuky. Automobil stále hořel a Ptíca si najednou uvědomila svou svobodu. Svobodu vznést se k volnému nebi.
Tak se vznesla. Zpočátku se trochu dusila dýmem hořícího města, ale pak, když se dostala do výšky, najednou ho uviděla. Moře.
Nebe bylo zatažené šedými mraky a mořské vlny se vzpínaly a narážely do kamenného mola. Z nebe se spustil déšť. Ptíca poletovala mezi kapkami deště a uvědomila si, že je papírová.
Ptíca
