Jakožto ekologicky vzdělané dívky, třídíme se spolubydlící na kolejích odpad. Inu stalo se, že do krabice s papírem nebylo možno ani tou největší silou vpravit další kus a hromada plastu taktéž přesáhla své meze.
Jelikož jsem se dnes vypravila na seminář o chvilku dřív, sebrala jsem všechny síly, zatla zuby a ověnčena taškami s plasty a papírem (i ten plášť a papuče jsem nějak pobrat musela, nu co Vánoce se blíží tak proč se nepřipodobnit ke stromku), vydala jsem se na cestu, nikoliv vak směrem ke kole, ale ke kontejnerům. Mrzlo, ale náklad mě hřál, a tak jsem cílového místa dosáhla poměrně snadno.
"A hele, oranžový kontejner na plasty přetéká. Nevadí, však můj příspěvek se tam nějak vejde, přece nepůjdu zpátky." S vypětím veškerých sil se tak také stalo a o polovinu záteže jsem byla chudší. Naopak stojatka na papír zela zcela prázdnotou a já byla potěšena, že mě zbavení se dali části nákladu nebude stát mnoho sil. Ve snaze usnadnit si i tak snadné, pootevřela jsem celý kontejner, abych vekerý obsah své taky do něj nasypala. Ale co čert nechtěl. Upadla mi do nej taška celá. "Snad nenechám plast v kontejneru na papir, to nesmím dopustit!" A u jsem směřovala svou ruku do nitra. Ašvak mé decentní natahování po tašce v novém elegantním kabátku nestačilo a tak jsem musela rukou sáhnout hlouběji a hlouběji, stále bez úspěchu. Nezbývalo, než se do činu vložit se vím vudy a hned byla v kontejneru i moje hlava a ramena, pěkně nádech, chňap, opřít se a vysunout, rychle na čerstvý vzduch a hluboký výdech. Koukla jsem okolo, zda-li nebylo přítomno obecenstvo nikdo mé nácviky neviděl, hlavně aby nebyly stopy meho konání na mě zanechány i později.
Rychle jsem se oklepala, vzpamatovala, vrátila do svého studentského života a kráčela důstojně ke škole. Pěkně jsem se při čekání na písemku uvolnili úsměvem nad tím, co všechno se dá před školou jetě stihnout.
Kontejner aneb základy recyklace druhotnou spotřebou
