Jednou jsem tak seděla v čekárně u doktora a prohlížela si vývěsku. Zaujal mě tam letáček s nápisem "Přijďte pomoci přírodě". Příroda mi nikdy nebyla cizí, a tak jsem se zájmem četla dál. Na letáčku bylo nakresleno krásné zelené zvířátko s podpisem "Hnutí Brontosaurus". Matně jsem si vzpomínala, co jsem kdy o nich slyšela. Byl zde prezentovaný tábor "O lesích a lidech" v Beskydech.
Po důkladném prostudování, jsem se pro něj nadchla a sbalila letáček pro své účely. A nadšeně ho ukazovala všem mým kamarádům a hledala nějakou duši, která by byla ochotná jet se mnou. Ale jejich chladný přístup popřípadně ťukání na čelo mě dosti zarazilo. Naštěstí se našla jedna dušička, která po mém půlhodinovém přesvědčování, podlehla. Obě jsme se přihlásily a čekaly na odpověď, která záhy přišla. S vyplňováním malého dotazníku jsme měly menší problémky. Například slovo "environmentální" nám přišlo jako z cizího světa.
Blížil se den odjezdu a já začínala být stále nervóznější, protože jsem ani po půlhodinovém studování "velmi kvalitně okopírované mapky" pořádně nevěděla, kde je místo srazu. Věta "připrav se na všechno" mi také moc klidu nedodala. Zabalila jsem si svoji krosničku a vydala se s Luckou směr naše nádraží. Jelikož jsme obě z východních Čech a o Beskydech jsme slyšely pouze ve škole, dívaly jsme se celou cestu vlakem udiveně z okna. Ani jedna z nás nečekala tak hezkou přírodu, a to nejhezčí nás teprve čekalo. Po čtyřhodinové cestě nás vláček vysypal na miniaturním nádraží v Ostravici. Zvědavě jsme se rozhlížely po všech, kteří měli větší batohy, a sledovaly jejich kroky. Bohužel nikdo nešel naším směrem.
Na místo srazu jsme dorazily o tři hodiny dříve. Na poslední chvíli, kdy jsme obě umíraly hrůzou, že jsme na špatném místě, přivezl autobus pět dalších lidiček. Vzápětí přišel vzkaz, kde kromě jiného stálo, že zítra v18 hod máme být na Lysé hoře. A od této chvíle pro mě začalo 14 dní plných překvapení, her a úžasných lidí, které jen tak někde nepotkáte. Tábor, jak už z názvu vyplynulo, byl pracovně-vzdělávací, takže den byl protkán prací, přednáškami a samozřejmě hrami.
Mým úkolem bylo napsat něco o táboře, ale to bych vám musela vyprávět úplně vše, protože pro mě, člověka, který nikdy na žádné akci s Brontíky nebyl, bylo vše úžasné. Tímto bych chtěla poděkovat všem organizátorům, ať už táborů či víkendovek. Lidičky dělejte to dál, nenechte se odradit ničím, my jsem vám za to moc vděční!!
Nejhorší pro mě byl přechod do normálního života. Vrátila jsem se s určitými představami, ale dost lidí se na mne dívalo jako na blázna. Tábor mě trošku změnil, ale jsem za to ráda. A nějaký závěr? Hmmm...
Tábor byl má nejlepší akce za léto.
Tábor O lesích a lidech (L.P. 2002)
