Společnost hledačů (pohled organizátora) (L.P. 2001)

Termín netradiční organizátor jsem již mnohokrát a mnohokrát objasňovala, ale pro velký úspěch ho objasním ještě jednou. To bylo tak. Bylo nebylo, rozhodla jsem se jet na tábor. Ovšem jako vedoucí. Snad vzhledem k mé budoucí pedagogické dráze, snad s ohledem k pokročilému věku, kdo ví. Šťastná náhoda tomu chtěla, že jsem se brzy zaměřila na brontosauří tábory a se svými touhami jsem se svěřila "náhodně" vybranému člověku z internetových stránek Prázdniny s Brontosaurem. Tento člověk, "náhodně" měl tuto stránku na starosti, nelenil a můj dopis rozeslal zřejmě všem organizátorům. A pak se mi, k mému potěšení, nabídky už jen hrnuly. Ze všech nabídek mě svou výjimečností nejvíc zaujal tábor Společnost hledačů a já mu řekla své ano.

A jak to bylo dál ? Inu, po dlouhých a pečlivých přípravách nám přijeli naši účastníci a tábor začal. Několik prvních dní se v jejich okolí hemžilo plno lidí, a to tak, že ještě následující týden se nás účastníci zmateně ptali, kolik že nás vlastně je. Tato mystifikace vyústila v domnění, že se okolo Jeseníku nachází hustá a propletená organizátorská síť, která má vše do nejmenších detailů pod kontrolou. Ne, že by neměla, ale mnohdy jsme se až sami divili, jak nám věci, o kterých jsme už pomalu přestávali mít přehled, vycházejí. Toto nepíšu, abych snad snižovala naši autoritu, ale proto, abych nám přidala na lidskosti.

Z prvních dní bych chtěla připomenout saunu a noční koupání v jezeře, vodopád na Stříbrném potoce, pochod, šití, masáže, keramiku a cestu člověka, práci v mokřadlech, landart, cestu na hrad a společnou malbu. Pro mě a asi i pro ostatní je nezapomenutelný den ve městě s farou, sběrnými surovinami, sklepem, hudbou v kostele a s kinem na závěr. Účastníci ještě básnili o jakési noci v lázeňském parku, já nevím.

Druhý týden byl ve znamení kosení krásných luk v Pusté Rudné. Připomněla bych ještě noc v seníku a výlet do vesmíru, tvorbu sádrových masek, rituál a několik hudebních odpolední a večerů u ohně. Velkým zážitkem z konce týdne pro mě bylo házení lavórem. Kdo to nezažil, nepochopí. Modrým. Musím tady lavór zmínit, byl to jeden z nás. Potom následovalo divadelní vystoupení kočovné divadelní společnosti Ear on the Wall s názvem Ucho na stěně. Doteď si neumím vysvětlit malou účast veřejnosti. Ale vím, že velcí umělci to měli vždycky těžké. Podle vyprávění a ústřední písně Kláro, soudím, že to bylo skvělé. Následovalo společné koupání, hostina a poslední společný večer. Bylo to pěkné, díky vám za to, v Jeseníkách jsem nechala kus sebe.