"Slyšela jste, paní, o těch Brontosaurech? Oni se mi ti mladí líbí, oni jsou takoví ... divocí," zaslechla jsem kousek rozhovoru, když jsem míjela kohosi u nás ve městě. Musela jsem se usmát. Kdoví s kým z nás se ten pán setkal a kdoví jak by nazval naše osazenstvo z tábora Společnost hledačů.
Tedy stručně.
Počet účastníků: dvanáct až sedm.
Počet míst, kde jsme za celý tábor nocovali: devět.
Píseň tábora: Jaromír Nohavica – Pane prezidente.
Výrok tábora: Ikebana Hříbkovi při masážích – "Hoří tee-pee, ale ty si toho nevšímej a masíruj..."
Rekord tábora: u každého maximálně jedno zašpiněné tričko za čtrnáct dní.
Nejčastější důvod našeho hlubokého smutku, brblání, ale taky následující blažené radosti: jídlo.
A moje vlastní hodnocení a dojmy? Celý tábor je u mě schovaný a zapsaný jako jedno velké +. Plus v zážitcích, zkušenostech, plus v poznání sebe a hlavně lidiček kolem. Nikdy bych se o sobě nedověděla, že při žádosti, ať namaluji sama sebe, začnu okamžitě kreslit velkého černého mravence funícího do kopce, jež nemá vrchol. Nikdy bych se nedozvěděla, že mě Pavel vidí jako široké klidné Labe (tam u Mělníka) a že je tak zábavné popíjet čaj a sledovat jeden den svého života a života ostatních jako film na plátně lázeňského kina. Nikdy bych nevěřila, kolik srandy se zažije, když se dají všechny … tři účastnice dohromady a rozhodnou se sestavit žebříček přítomného mužského osazenstva. A nikdy bych do sebe neřekla, že jsem schopna vyškrábat se po laně do skály, když se na mě prudce valí neuvěřitelně ledový vodopád.
Jsem moc ráda, že jsem našla odvahu a jela (proti své přirozenosti) úplně sama do čtrnácti dnů neznáma. Odvezla jsem si kousek z lidí, kousek z přírody, kousek z poznání sebe samotné a hlavně… NAPROSTO PROČISTĚNÉ TĚLO NAPROSTO ZDRAVOU ČTRNÁCTIDENNÍ STRAVOU! Snažím se ji zavést doma a nějak jim to nejede… Ať žije špaldový bulgur!
Moc bych chtěla organizátorům za tábor poděkovat. Díky.
Hledači (L.P. 2001)
