Sami sebe (L.P. 2001)

VZPOMÍNKY BLEDNOU (na tábor Sami sebe)


Kdo by to byl řek,
že již v prvních táborových dnech,
objeví se mezi námi hrdinný rek.
Tábor začal tím, to říkám na svou čest,
že sjelo se na Rusalku organizátorů šest.
Ovšem po pár dnech,
byl to zkrátka pech,
budoucí maminka Hanička to vzdala.
Takže nás zbylo jen pět,
já teď o nich napíšu pár veršovaných vět,
a taky o odvážlivcích, kteří přijeli objevovat nový svět.


My měli z budoucích dnů velký strach,
báli se, že naše půlroční snaha promění se v prach.
První dny náročné na fyzičku byly
a jen hrstky statečných zbyly.
Ti promočeni, hladoví a unaveni,
na Rusalku dorazili.
A protože jídlo dobré bylo,
jen se po něm zaprášilo.
Volné dny jsme v práci trávili,
kosením podmáčených luk se bavili.
Sluníčko nám k tomu svítilo
a nám se to líbilo.
Večer jsme zpívali, na kytaru hráli,
spolu jsme si povídali,
hrám jsme se oddávali,
na dětská léta vzpomínali.
Košíky s Foem jsme pletli,
těsto na placky hnětli,
divadlo v Jeseníku hráli,
hodně jsme se smáli
a taky na biofarmě pomáhali.
Hoši kydali hnůj,
a vůbec to nebylo fuj.
Zahrádku jak džungli jsme pleli,
a někteří z nás zápornou produktivitu měli.
Nechci ukazovat prstem, viník ví, o kom je řeč
a nemá z toho vůbec žádnou křeč.
Já povím Vám o jeho práci víc,
že po jeho plevacím zásahu nezbylo v řádku nic.
Na biofarmě nás krupičná kaše překvapila,
i když dobrá, přece jen z Tetra-paku byla.


To je asi vše, co jsem napsat chtěla,
jen abych nezapomněla,
na těch čtrnáct červencových dní,
na léto, kdy jsou dlouhé dny,
kdy jsme snad pochopili písně, sny.
Teď se pomalu sychravý podzim plíží,
ale ten nám neublíží,
protože těšíme se na jaro, kdy zazelení se lesy,
to zas zkusíme říci, co myslíme si.