Žene se krajinou oř z oceli,
vlasy mi čechrá chladnými pocely
ten vítr z luk a strání
a možná taky z hor,
nad chaloupkami slunce se již sklání
a temnosladce voní bor.
A pohleď: „Kůň!, tam srnka,
tu zas jiný tvor,
a z oblak jasným hlasem pěje ptactva sbor...“
„Vážení cestující, rychlík č. 638 Jan Žižka,
který měl dosud 30 minut zpoždění...
nepřijede vůbec.
Náhradní autobusovou dopravu...
jsme nezajistili....“
Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol
a vlaky rychlé souprav jiných bloudily blankytnými pásky...