Řemeslný tábor 07: Rusalka a Praděd uvádí: Star light aneb Když hvězdy svítí

Autor: Hanka Schillerová <ha1haha@seznam.cz>, Téma: Tábory, Vydáno dne: 14. 02. 2008

To bylo tak: Haha si v šumperském sekáči oblékla suché kalhoty za dvacku. Vypadaly na bůra. Velkej Fo vypadal úplně jinak než na fotce a jinak, než zněl v telefonu. V nevlídném mrholení se ke mě tiskly mé dvě děti a já se ptal sám sebe, jaké to s těma ekoteroristama bude.



Bylo to studené, hodně, ale jenom první den. Pak už voda v potoce jen hladila (až do červena), zpívala a odnášela co smyla. A co to všechno vlastně bylo... Voda a oheň. Vařit venku na ohni pro dvanáct lidí je překvapivě jednoduché. Stačí k tomu nanejvýš dva hrnce, jakékoliv koření, fantazie, rozum, srdce a špetka odpovědnosti (nepřipálit!). Tak jako pro všechno, jak se časem ukázalo. Všechno je neuvěřitelně jednoduché, jenom k tomu člověk potřebuje úplně jiné věci, než by čekal.

V potoce i na cestách jsou kameny, žádný není stejný. I lidé jsou různí. Jedineční. Nejraději mám kameny na hřebenech hor, jsou tak blízko nebe. Také ten s křížkem na Vřesové studánce, Mílo, sem patří a je blízko Nebe. Já to vím, přestože beru Jeho jméno nadarmo.

Vřesová studánka, má láska. Na hřebeni, sám, tančím ve větru. Kolem nebe, daleko, předaleko. Nebe, vítr, ptáci, vůně, slunce, oblaka. Svítání. Vůně trávy, která zanedlouho ladně sklouzne do vyrovnaných řádků. Kosiště vrůstá do rukou. Mozoly jsou malé suky, kterými se pojí dřevo se dřevem. Je tak snadné vstávat do svítání s písní na rtech.

Lidé jsou písně, lidé jsou stráně, jsou vánek, krůpěje vody v mechu na kamenech v potoce, lidé jsou voda, buky, zlatý jas mezi větvemi. Dýcháš je, dotýkáš se, čechrají ti vlasy, piješ je a zpíváš, hledíš na ně.

Jo, jasně, že by to šlo, sednout a říct: "To bylo tak..." padaly kroupy jako třešně, plši mají dlouhé chlupaté ocasy a krásné oči, Velkej Fo ja velkej tak akorát a síť naplacato se dělá podobně, ale jináč, než síť nakoso. Ale proč. Chceš si zatančit? Vylez nahoru, rozpřáhni ruce a tanči. Nadechni slunce a zpívej vítr. Než s tím začneš, jedno čistě osobní upozornění: tyhle věci mají nepředvídatelné následky. Já jsem vyměnil stabilní, dobře placenou práci za nejistou, leč radostnou. Dělám, na co mám talent, s fajn lidma a těší mě to. Romantik, idealista? To nic neznamená.

Co pro mě ale znamená hodně je to, co zůstalo po čtrnácti dnech dovolené s těmi lidmi, v těch horách, v tu chvíli, kdy jsem se zastavil a zaposlouchal. Za to ještě jeden velký dík Hnutí Brontosaurus, Campanule Barbatě a především special thanks for Haha a Velkej Fo, Maja, Martin a další.

Bonus 1: jako nášup pár veršů (těm krátkým se říká haiku), které jsem sice nenapsal letos, ani tam, ale jaksi se hodí.

pro HaFo aktuálně

Svatební Bílá nevěsta ve vypůjčených šatech na cestě v horách dotýká se mlhy. Po útlých kotnících jí stékají slzy. Jívinská Na mezi, nahoře, nad kameny, znovu rozprostírá se zlatavě. Haleluja! Po obzoru jde beránek, svět je hebký a křehký bukový list. Nehybný v ten okamžik. -- A vyválej se v čerstvé trávě jako pes s mordou blaženě rozevřenou -- Ty, stěžeň lodi, neseš celou tíhu cest

Logicky, když je bonus 1, bude i bonus 2. Tady je: Chápu povzdech starých, zkušených saurů: Zase další kidy. Dobrá, mě to nenaštve. Tady je pár faktů.

1. Všecko se fakt povedlo. Včetně počasí, které nás první den spláchlo, aby nám pak spálilo krky, prověřilo kroupami pevnost střechy, vzedmutým potokem lávku a darovalo několik fantastických svítání na loukách a Foovu noční "Star light" aneb "Když hvězdy svítí".

2. A propos: Fo měl na táboře dvoje trenýrky. Jedny se nám podařilo pověsit na stožár místo vlajky ve skautském táboře. Skauti jsou čestní a vrátili je.

3. Paní z hájenky, co necháváme kosy, zemřel manžel.

4. Ze zhrudkovatělé krupice se dají uvařit výborné noky se zelím a cibulkou.

5. Podle mě je fakt nejlepší místo jaru na mastnotu bláto. Nevadí ani studená voda, vadí jen, že to vypadá jako rozmazané h...

6. Opravdu se při řemeslech vyplatí dát na Foovy rady. Kolíbka místo košíku je taky dobrá, ale ne tak jako košík.

7. Myslím, že se ukázalo nezbytné, aby po sobě každý a to každý den uklízel nářadí a suroviny. Mluvili jsme o nějakých policích venku. Uvidíme.

8. Někdo by se měl naučit pořádně na kytaru. A taky zpívat. Jo a samozřejmě nějaké písničky. Haha to sama neutáhne. Jo... někdo...

9. Na Vřesovce je nově udělaná studánka a nad ní je v té budce docela epesní ubytování. (Opravdu přímo nad pramenem. Leze se tam po šutrech nebo po laně.) Docela mě překvapilo, kolik je na různých místech přístřešků, kam se dá zalézt. Napadlo mě, že by stálo za to nějak je zmapovat. Nebo to už někdo udělal? Třeba je zakreslovat do mapy přímo na Rusalce, či co.

10. Jeli jsme na vlak do Jeseníku, zpátky do Matrixu a oba s Foem jsme krváceli. Ach ano, tak krásné bylo to, co jsme nechávali za sebou. Až na to, že Fo se řízl do prstu když u kontejneru recykloval skleněný odpad a mě přes něj mlasknul kámen.

11. Jestli stejně jako já moc neposíláte kola vlakem, poslouchejte: pokud přesedáte a jedete dvěma a více spojema, vždycky chtějte KOMBINOVANÝ jízdní doklad. Je dražší a výjde vás to o dost levněji. Ke všemu máte nárok na úschovu kola i ve stanici, kde úschovu mají (nejen ve vlaku). Dají se koupit doklady i na více dní. Jo, a taky vás asi dráhy neoříznou, tak jako nás. Nás stáhly o 400.

12. Jestli je mezi námi někdo odvážný a opravdu pravdomluvný, mohl by nám říct, jestli třeba upletl síť, košík, nebo aspoň udělal japonskou vazbu. Co?

13. Podle všeho je Haha víla, ale nejdřív se ještě musím zeptat Foa.

14. Fo vymyslel perpetu mobile. Jinak není možné, aby po kosení ještě jezdil do obchodu a nařezal tolik dříví. Snad o tom bude Haha něco vědět.

Tádytádytádytádydá! A to je opravdu konec... To mám říkat já!

Kyslík