Všechno začalo dvoudenním putováním. Tak jako staří dráteníci, se vším potřebným na zádech, jsme se postupně potkávali a seznamovali na hřebenech Jeseníků. Hned na začátku jsme tak okusili atmosféru pohoří, ve kterém jsme měli strávit příštích čtrnáct dní. Až se někdy do Jeseníků vydáte, nezapomeňte si vylézt na vrchol Břidličné hory. Ona vás zato odmění výjimečným rozhledem na celé pohoří, tak jako odměnila mě a další tři dráteníky, se kterými jsme se tam poprvé potkali. Po delším putování nám nakonec poskytla útočiště chata Maxovka v lese poblíž Lázní Jeseník.
Jako první řemeslo jsme si vyzkoušeli právě drátenictví. Slušně odrátovat flašku nebo sklenici od kompotu se můžete naučit poměrně rychle. Pak přišla na řadu keramika na hrnčířském kruhu. To už je samozřejmě mnohem náročnější a naučit se to dobře vyžaduje týdny cvičení.
Začali jsme i s naší opravdovou prací, kterou byla oprava tří starých pramenů Adéla, Flora a Adolf. Všechny tři prameny leží vedle sebe a tvoří jednu velikou mohylu. Napravo od nich můžeme ještě vidět zbytky původní Priessnitzovy sprchy, kterou snad také někdo v budoucnu opraví a možná se sem vrátí i pacienti.
Po vyčištění a odstranění překážek je většinou nutné zbytky původních mohyl rozebrat. Potom se začnou stavět mohyly nové. Ty se postupně staví a bourají a zase staví a bourají až do té doby, než se začnou podobat plánované představě nebo až vám dojdou síly a trpělivost. Mít v partě Laskyho (198 cm, 170 kg) se silou medvěda hnědého je značná výhoda, doporučuji. Mezitím se připraví jímky na vodu a pod pramenem odtok vody stranou. Nakonec si pohrajete s okolím nebo okolí s vámi. Někdy se najde i nadšenec, jako třeba Sindor, který sestaví mozaiku.
Odpoledne jsme rozvíjeli naše řemeslné dovednosti a naučili se uplést pomlázku a košík, udělat slaměnou ozdobu, usíťovat si houpací síť nebo si vydlabat ze dřeva lžíci. U Michala jsem si všiml velkého nadání, u Navoda (účastníka z Izraele) houževnaté vytrvalosti a u Žanety zas netrpělivosti. Každý je jiný, máme vlastní poklady i mouchy, ale to je přeci to zajímavé.
Abychom drželi krok s okolním světem, uspořádali jsme olympijské hry. Padaly světové rekordy, za všechny jmenujme alespoň jeden: pětičlenné družstvo Eskymácké výpravy přeneslo pouze vlastními těly, bez použití jakéhokoliv nepřírodního předmětu, na vzdálenost 25 m do kopce, během 6 minut 1 litr a 780 ml čisté vody. Olympijské hry byly slavnostně zakončeny operou, baletem a loutkovým divadlem o veliké bitvě u Maratónu.
Dlouho budu vzpomínat na ranní koupání v horském potoce, rozmanité kopce a údolí Jeseníků, Janiny tmavé hluboké oči, Michalovo hraní na housle a Bářin zpěv u večerního ohně, Foovo vyprávění o hvězdách na Medvědích kamenech a noční čtení o nelehkém životě Vincenze Priessnitze. Nikdy nezapomenu na to nejdůležitější, na všechny lidičky, se kterými jsem to prožil a na pocit velkého souladu s přírodou. Možná jsem našel to, co jsem hledal.