Zlomek sekundy napětí a... Sedmnáct stránek odkazů. Dodnes jsem byl se svým příjmením vcelku spokojen. Občas jsem si někde přečetl o nějakém Žižkovi či Žižkové a vím, že přímo jakýsi Petr Žižka píše do Mladé fronty. Nepříbuzného Žižku jsem však nikdy nepotkal, natož aby to byl Petr. Žil jsem v domnění, že mé příjmení je sympaticky nefrekventované a že se dobře hodí k tomu, abych s ním spojil své velké skutky. Ostatně už je pomalu potřeba, aby byl Žižka zapsán v dějinách i poněkud mírumilovněji. Spatra i soucitně jsem pohlížel na Nováky či Koláře.
A najednou to vypadá, že nejenže je příjmení Žižka dočista tuctové, ale že je i vyslovená tlačenice Petrů Žižků. Tady ředitel rádia, tady muzikant, tenhle zasedá v jakémsi představenstvu. S tímhle se pojí "Výhody pálení oken", s tímto "Je čas na umělé oplodnění?" Jak se v tomto prosadit?
Sebe jsem na internetu nenašel. Ulevilo se mi a pak mě to hnedle zamrzelo a pak se mi pocity slily. Tak on o mně svět neví! Chvíli jsem ten doušek převaloval na patře, ale ne a ne se rozhodnout, jak chutná.
Nu, je nejspíš zdrávo, odvozuje-li člověk to, kým je, především sám ze sebe. (Zdravím, Imanueli.) Ale občas mě přepadá myšlenka, zda nakonec není člověk prostě tak, jak je v hlavách druhých. Jsem dobrý člověk. Stačí to vědět? Není to už zpupnost? Není třeba to i občas slyšet? Jsi dobrý člověk. A co tu zbude z člověka, až ho nebude?
Jen jestli zrovna internet je tím správným místem, kde si ověřovat svoji "totožnost". Nu, mám o čem přemýšlet. Však také sváří se ve mně už nějaký čas pohrdání tímto virtuálním světem a neurčitá touha být i tady patrný. A co se stane, když vy do Googlu zadáte své jméno?
petr žižka