KdyĹľ mi domĹŻ dorazilo zvadlo se základnĂmi informacemi, do oÄŤĂ mi padla slova "...s sebou jĂdlo na dva dny...". Po svĂ˝ch pĹ™edchozĂch zkušenostech jsem si proto uvÄ›domila, Ĺľe budu muset asi peÄŤlivÄ› vážit, co si chci do batohu skuteÄŤnÄ› zabalit. Tušila jsem, Ĺľe na mĂsto pobytu jen tak nedorazĂm. StejnÄ› jsem však pozdÄ›ji zjistila, Ĺľe je toho stále pĹ™Ăliš mnoho.
MĂsto srazu – mÄ›sto JesenĂk – bylo asi nejnĂĹľe poloĹľenĂ© mĂsto, kterĂ© jsem bÄ›hem tÄ›ch ÄŤtrnácti dnĂ navštĂvila. Kolem se do výšky zvedajĂ vrcholky JesenĂkĹŻ a my jsme následujĂcĂ dva dny s batohy na zádech poznávali krásu Ĺ eráku, KeprnĂku, Vozky, ÄŚervenohorskĂ©ho sedla. PoÄŤasĂ nám dávalo najevo, Ĺľe i v lĂ©tÄ› mĹŻĹľe celĂ˝ den pršet, zvláštÄ› na horách. Ale ani déšť a mlha nedokázaly ubrat na našà snaze vzájemnÄ› se lĂ©pe poznat. Na konci našeho putovánà – na chatÄ› Rusalce – jsme se uĹľ mohli zasmát spoleÄŤnĂ˝m zážitkĹŻm. Dobrou náladu ještÄ› umocnilo sucho, teplo, vaĹ™ĂcĂ se polĂ©vka a nakonec i pĹ™Ăchod zbylĂ˝ch účastnĂkĹŻ tábora.
Filipovická louka nezĹŻstala ani letos nepokosená. Na vlastnĂ kĹŻĹľi jsem si vyzkoušela, co je podmáčená louka, kdyĹľ jsem hrabala trávu po kotnĂky ve vodÄ›. KaĹľdĂ˝, kdo uĹľ strávil lĂ©to s Brontosaurem však vĂ, Ĺľe tábory nejsou jen o práci, ale takĂ© o hrách, pĹ™i kterĂ˝ch ÄŤlovÄ›k poznává sám sebe i ostatnĂ, o spoleÄŤnĂ©m zpĂvánĂ pĹ™i kytaĹ™e, o kulinářskĂ˝ch experimentech, jak ze stejnĂ˝ch surovin uvaĹ™it rĹŻzná jĂdla a o mnoha dalšĂch vÄ›cech. Popisovat, co se dÄ›lo po práci, by bylo na dlouhĂ© vyprávÄ›nĂ. MnohĂ© chvĂle majĂ navĂc vĂ˝znam jen pro zúčastnÄ›nĂ©. Ze svĂ©ho osobnĂho pohledu mohu Ĺ™Ăct, Ĺľe jsme proĹľili okamĹľiky veselĂ© (napĹ™Ăklad vymýšlenĂ pĹ™edstavy ideálnĂho muĹľe) i chvĂle k zamyšlenĂ (tĹ™eba nad zdánlivÄ› jednoduchou otázkou "Kdo jsi?"). SpoleÄŤnĂ˝mi silami jsme dvakrát uvaĹ™ili – podle názoru vÄ›tšiny skvÄ›lĂ© – borĹŻvkovĂ© knedlĂky, provedli jsme veÄŤernĂ pĹ™epadenĂ skautskĂ©ho tábora, sami sobÄ› jsme postavili indiánskou saunu (a po tĂ˝dnu mytĂ v potoce jsme ze sebe vypotili všechnu špĂnu). Objevila jsem kouzlo Rusalky – veÄŤery strávenĂ© jen pĹ™i svĂÄŤkách, vaĹ™enĂ na věčnÄ› kouĹ™ĂcĂm ohni, studenĂ˝ potok.
Pocity, zážitky a dojmy, kterĂ© jsem bÄ›hem tÄ›ch dvou tĂ˝dnĹŻ nastřádala, se dajĂ jen těžko zachytit na papĂr. Znovu jsem si uvÄ›domila, jakĂ© to je, vyboÄŤit na chvĂli z kaĹľdodennĂho svÄ›ta kolem nás. Je to zvláštnĂ pouto, kterĂ© svede neznámĂ© lidi ze všech koutĹŻ republiky na jedno mĂsto a vytvořà vztahy, kterĂ© by jinak nevznikly. VzpomĂnky, kterĂ© jsem si z tohoto tábora odnesla, mi urÄŤitÄ› budou dobrou pomocĂ, aĹľ se budu znovu potĂ˝kat s běžnĂ˝mi problĂ©my.