Table './campanula/cbj_stat_session' is marked as crashed and should be repaired Z HB Campanula barbata Jeseniky

Prázdniny 2003, dny minulé, přesněji 12. – 26. červenec (L.P. 2003)

Autor: Jana Krteček <(at)>, Téma: Tábory, Vydáno dne: 01. 01. 2003

26.6. odjezd z čeho a kam? Začalo to docela nenápadně při surfování po internetu a nalézání na známé adrese akce.brontosaurus.cz. Týdny pro mne jakožto jednoho z pracujících byly určeny a ohraničeny dovolenou a tak si stačilo pouze vybrat. Pouze si vybrat, bylo tam tolik akcí na ten čas...

"PŘI ZEMI – myslíte, že je nalákáme opravdu jenom na práci?"

A tak se človíčkové vydali směr Jesenicko, každý v jiný čas a na jiné místo v sobotním dnu, který vypadal deštivě. Však jsme všichni pořádně zmokli, nejvíc to odnášely nožky, na kterých se ještě díky obuvi objevily puchýře neobyčejných tvarů a barev. Všechny nás zachránila chata Rusalka a její 2 obyvatelé (Petr a Darča), kteří tam měli teplllloooo a jídlooooo.

A co bylo dál? Kosení louky filipovické, která ležela necelou hodinku cesty od chaty a na kterou jsme vyráželi v ranních hodinnách a bez snídaně. A pak? O snídani jsme nikdy nepřišli – vločky, později i s borůvkami, a dokonce jednou i rohlíčky a velké housky – mňam. Také věčně měkký chleba, který mizel, jak po zaprášení, s různými pochoutkami navrch. A ty večeře! Neměla bych opomenout totiž výraz našich mužských, když po zadání úkolu: "Dali bychom si borůvkové knedlíky k večeři...", doslova hltali knedlíky i s… I s česnekem, který byl přidán do 5 výherních knedlíků pouze pro mužské osazenstvo. To tam bylo jen jídlo a práce? A proč né?

Ba ne byli tam fajn lidi, někteří na celý tábor, někteří na týden, někdo jen na pár dní, někdo jen na pár minut. Hrálo se na kytaru, povídalo se u stolu, hrály se hry, potilo se v indiánské chýši, byl tu i pokus o přepadení skautského tábora s hezkým divadlem, jehož hlavní postavou bylo Dobro (Renča) a Zlo (Martin), který přišel jako kontrolor a zůstal na další dny jako členík tábora. Vzniknul a pečlivě byl zadokumentován vynález na pohon keramického kruhu, výroba triček za pomocí linorytů ,dotykové probírání se hlínou, umění, které nás hladilo a bylo i nepříjemné, povídání Toma Hradila o Jesenicku a Jindry Chlápka o kytičkách, které díky našemu kosení zase na jaře vykvetou, noční štrachání plcha, přísloví v sázkách a rozhodnutí, že zbývající hodiny prožijeme spolu – třeba i zpíváním vánočních koled. A určitě jsem si na vše nevzpomněla...

Neměla bych zapomenout na naše ideální protějšky, měli by to být "osobnosti s něčím".

Znáte hru na kozáka?

Když se na vás někdo mračí, zkuste ho rozesmát...

A domluvíte se bez řeči?

Dobrou noc nám občas přišel dát Večerníček...

Takže díky nám všem: Petr, Darča, Míša, Standa, Tom, Freonka (Lenka), Kristina, Renča, Danni, Hani, Krteček (Jani), Markéta a naši pomocníci a další spoluúčastníci na tu chvíli – Velkej Fó, Haha, Martin, Kačka a Radek...