Bajka?

Autor: Aglaja <@>, Téma: Z Mlýnku, Vydáno dne: 18. 09. 2001

Toto je stenografický záznam rozhovoru, který vedl mladý, perspektivní šimpanz střetnuvší se na své odpolední procházce s řasou – krásnoočkem

Krásnoočko (panovačně): Kdo jsi a co tě oprošťuje od povinnosti vzdát úctu nejdokonalejšímu tvoru této planety
Šimpanz (marně se rozhlíží, kdo to k němu mluví): Ptáš-li se, kdo jsem, věz, že mé jméno je Pan Troglodytes. Ale jinak tvé otázce nerozumím, nepatrný tvorečku...
Krásnoočko (pohoršeně): Nerozumíš?! Mám ti to snad zopakovat, troubo? Ne, vím, žes slyšel moc dobře. Já zase slyšelo, že jsi z rodu, který si přivlastňuje to, co po právu patří mě. A sice status nejdokonalejšího tvora vesmíru!
Šimpanz (s aristokratickým klidem): Ach, nejsi ty náhodou Euglena viridis, ta jediná, primitivní buňka, ten polotovar živočicha? Ty, krásnoočko, jsi prý nezdařený pokus evoluce stvořit organismus. Nejsi ani zvíře, ani rostlina...
Krásnoočko (vrcholně nepříčetné): Dost, nenechám se urážet. Ano, jsem to já osobně a navrhuji: Pojďme jednou pro vždy rozhodnout ten spor. Chci, abys pochopil, jak jste vy, šimpanzi proti nám ubozí. Stojíte u základny pyramidy, kde na špičce je právě naše místo. Protože my jsme život sám a...
Šimpanz (skáče mu do řeči, nasazuje shovívavý tón): Milé očko, totiž krásnoočko. Dovol mi uvést zásadní argumenty, které tě doufám přesvědčí, že je to přesně naopak, než ty tvrdíš. Vyjděme z Darwina. Evoluce začala nesměle. Stvořila protoplasmu, prokaryota, ale její první pokus o vyšší organismus ztroskotal. Proč se nepodívat pravdě do očí, nepovedla jste se jí. Nemusíš si pro to zoufat, ale uznej, že v porovnání s námi snad ani nemáte právo na existenci. S bídou odlišíte světlo od tmy. Jste jedna stupidní buňka bez ideálů. Vaše tělesná organizace je prostě pod úroveň živočicha, nejste si sama jistá, nejste-li vlastně kytky. To vám nevyčítám, ale uráží mě, když se chcete srovnávat se šimpanzi. Podívej, ve vás evoluce sice sáhla vedle, ale pak se vydala cestou systematického zdokonalování až vytvořila tvora na úrovni šimpanze. Tvora s dokonalou anatomií, čtyřkomorovým srdcem, tvora schopného vzletných myšlenek a hlubokých citů. Náš mozek je nejzáhadnější, dosud neprozkoumaná struktura. Zatímco životní funkce nějakého krásnoočka jsou dávno známy a pochopeny, šimpanzí mozek nikdy pochopen nebude, protože není dokonalejší tkáně, která by to dokázala! Zatímco se krásnoočko válí v bahně, šimpanz, rozumíš šimpanz vytváří hodnoty...
Krásnoočko (propukne v ostentativní řehot): To zrovna, hodnoty, kurník, co mi to vnucuješ za nesmysly, ty primitive? (následuje další živelný výsměch) Teď ti něco povim zas já, kreaturo. Evoluce, to znamená soustavný úpadek. Co jiného, když její poslední produkt je tvor, který při tak banálním problému, jako je puknutí srdce okamžitě hyne? Když nejsou organické látky, je v koncích, neschopen si je sám vytvořit. Povím ti, co je evoluce. Protože jsi primitiv, pochopíš to nejlíp na příkladě. Je to jako spisovatel, který v útlém mládí napíše skvělou prvotinu, dokonalé dílo, do kterého dá všechno. Není velké rozsahem, ale obsahem. Stane se z něj dílo nadčasové. Takový úspěch nutí spisovatele pokoušet se to zopakovat. A tak produkuje díla složitější, obsáhlejší, ale zbytečně. Svou prvotinu už nikdy nepřekoná. A tak časem končí. Chrlí přetloustlé svazky, které nejsou nic jiného, než další a další rozpitvávání myšlenek formulovaných už v prvotině. Chápeš? Evoluci po stvoření krásnoočka zkrátka stoupl úspěch do hlavy. Ale já jsem právě to prvodílo, které už nikdy nebude mít důstojnou obdobu. Znáš snad jiný organismus, který vydrží tak drsné podmínky, jako krásnoočko? (Nemluvím samozřejmě o bakteriích, to je naprosto podřadná forma existence.) Uživím se kdekoli. Nepotřebuju kýčovité orgánové soustavy. Jsem jedna precizně vymyšlená buňka, která dokáže tolik a víc než těch tvých několik milionů mrzáčků. Žiju plnohodnotný život, proto mi příroda nemusela dávat iluze, že vytvářím nějaký podělaný hodnoty, nemyslím si, že život má nějaký trapný duchovní rozměr. Jsem materialista a žiju v pravdě. Šimpanz (povýšeně, snaží se nedát najevo svůj vztek): Kdybych s tebou mluvil jako rovný s rovným, řekl bych, jak praví klasik: "Pan Troglodytes est animal bipes rationale."(1) Ale proč tak plýtvat moudrostí, ty tupé nic. A nepoužívej laskavě termíny, kterým nerozumíš. Plnohodnotný život, to je život naplněný ideály. Filosofií. Poezií. Touhami. Zkrátka je to život, kterého je schopen jen pán tvorstva – Já.
Krásnoočko (vzteky rudne, bohužel to není vidět): "Respue, quod non es!"(2) A nemysli si, že mě dojmeš citátama. Jsi úpadek.
Šimpanz (už se neovládá): Ne! Jsem to, k čemu chtěl stvořitel dospět! Jsem imperátor z vůle evoluce!!
Krásnoočko (provokatérsky): Styď se! Jsi vývojový bankrot. Buď se zničíš sám, nebo skončíš jako dinosauři. Jen já jsem ta nikdy nepřekonaná prvotina. Jsem věčné. Tak už to uznej, srabe, a konečně mě pozdrav jak se sluší, čekám!

... Až se šimpanz dožral, chopil se plamenometu a na uhel spálil celý prostor, odkud se krásnoočko ozývalo. A byl klid. S pocitem triumfálního vítězství nad odbojnou přírodou vyšel šimpanz do polí. Načeš do něj udeřil blesk. Pán tvorstva se pak stal obětí bakterií, té "naprosto podřadné formy existence". A jedna bezejmenná bakterie pronesla památnou větu: "Pulvis et umbra sumus."(3)

Jak to tak po sobě čtu, vyvodila jsem si z toho tato poučení:
1. Napsat bajku není žádná sranda.
2. S latinskými citáty se to nemá přehánět.
3. Věčná lidská snaha dělit život do kast měřítkem tzv. dokonalosti je jednou z příčin současné ekologické krize.

poznámky:
(1) Člověk (homo) je dvounohý, rozumný tvor. (Boethius)
(2) Pusť z hlavy, čím nejsi. (Persius)
(3) Jsme jen prach a stín. (Horatius)